Ahoj, toto je můj první příběh, který jsem napsala. Budu ho
sem dávat po částech, aby Vás to nenudilo J
Na příští díl se můžete těšit v neděli. Budu ráda za Vaše názory, díky J
Děj našeho příběhu se odehrává v Seattlu. Hlavní
hrdinkou je Jennifer, které je čerstvě 23 let. Studuje média na vysoké škole a
po vyučování chodí pracovat jako asistentka ředitele jedné velké firmy. Prožívá
teď velmi krušné období, protože se rozešla se svým přítelem, její šéf ji
neplatí tak, jak by si představovala a zažívá stereotyp, který ji dohání k šílenství.
To se ale brzy změní, protože se jí naskytne nová příležitost.
Je 7 hodin ráno, Jennifer leží v posteli a přemýšlí nad
tím, jaký bude dnešní den.“Crrrrrr.“ ozve se telefon z druhého pokoje.“
Ne, dneska nikam nejdu“, řekne, vezme polštář a zacpe si uši. PÍP. „Jenn, seš v pohodě?
Ozvi se, ať vím, že jsi v pořádku“. Zněl vzkaz ze záznamníku, který zanechala
její kamarádka Lucy. „No jasně, že jsem“ řekne si Jennifer ironicky.
Je čas jí do školy. Opět. Stejně jako včera, dnes, zítra a
vlastně i pozítří. Jennifer provedla ranní hygienu a zavolala Lucy. Snažila se
znít, že je vše v pořádku a Lucy jí to snědla i s navijákem. Společně
se vydaly do školy.
Jennifer zrovna vcházela do dveří a narazila do Patrika,
jejího přítele, se kterým se rozešla před týdnem. „Ehm, čau“. Řekl Patrik.
Jennifer neodpověděla a šla dál. „Hej, Jenn!“ volal za ní. Jennifer se otočila
na podpatku „co sakra chceš?!“. „Hele ani jsem ti to pořádně nevysvětlil,
nebylo to tak, jak si myslíš“. Řekl. „Ne?, takže tvůj jazyk si do pusy strčila
sama? Heh, víš co, radši mě nech být“. Řekla Jenny a vykročila pryč od něj. Patrik
za ní jen koukal jako smutné štěně. Lucy to všechno sledovala. „Tys mu to teda
nandala, je to debil.“ Smála se Lucy. Jennifer to ale moc vtipné nepřišlo,
chtěla, aby ten den už skončil.
První hodinu měli evropskou politiku, což byla pro Jennifer
jedna z nejvíce nudných hodin. Z jejího snění ji probral ředitel,
který zrovna vešel do třídy. „Dobrý den, studenti. Mám radost z toho, že
naše škola bude jednou z těch, kdo bude mít možnost poslat jednoho z Vás na
půl roku na studijní pobyt do Londýna. Tento týden bude probíhat výběrové
řízení, kdy já a moji kolegové vybereme studenta, který bude mít tuto
jedinečnou možnost. Přeji Vám všem mnoho štěstí.“ Řekl a po učebně se náhle
rozhostilo štěbetání studentů. Jennifer a Lucy se na sebe podívali.
Jennifer nabídka velmi zaujala.“ Na půl roku vypadnout z týhle
díry? To by byla vážně paráda“ říkala si v hlavě….“Hej Jenn, posloucháš mě“?!
Jennifer se probrala ze svých myšlenek. „Dneska seš nějaká divná! No nic musím
do práce, tak ahooj“ řekla Lucy a odešla. Jennifer byla tak zamyšlená, že si
ani nevšimla, že stojí u svého bytu.
Celý zbytek dne musela myslet na to, co říkal ředitel. Půl
roku. Londýn. Sama….Naštěstí dnes do práce nemusela, a tak si mohla udělat
klidný večer. Napustila si vanu, pustila hudbu a relaxovala. Po večerní koupeli
se oblékla do županu a sedla si k televizi, na nohy si dala svůj notebook
a začala brouzdat po internetu. Koukala na fotky Londýna, pustila si i video. „Musím
to udělat, musím si vyčistit hlavu od tohohle každodenního svinstva tady.“ řekla.
Jenny byla rozhodnutá, že zítra půjde na výběrové řízení a dá do toho vše.
Ráno nemohla ani dospat. Dnes vstala dřív, aby se mohla
hezky upravit, hezky obléct, aby dobře zapůsobila na porotu. Vůbec nevěděla, na
co se jí budou ptát, a tak měla trochu strach. Snažila se nepropadnout panice.
Dnes pršelo, a proto se s Lucy vydaly do školy
autobusem. „Hele víš, já bych se chtěla přihlásit na ten Londýn“, řekla
Jennifer trochu nervózně. „Cože?!“ Lucy vykulila oči. „To mě tady necháš půl
roku? Samotnou? Opuštěnou?“ dělala, že posmrkává. „Promiň, ale poslední dobou
se toho stalo tolik, že prostě potřebuju změnu, víš to s tím Patrikem, šéf
mě zkrouhnul o další pár dolarů na výplatě, prostě cítím, že musím odjet.“ Řekla
Jennifer a sklopila oči. Lucy dlouhou dobu nic neříkala. „Tak co na to říkáš?“
zeptala se Jennifer netrpělivě. „Já to chápu Jenn, vím, že si byla dlouhou dobu
ve sračkách, takže jeď.“ Usmála se na ní Lucy. „díky, mám tě ráda“ objala Lucy.
Autobus zastavil a Jennifer se vydala na výběrové řízení.
Zastavila před velkými dřevěnými dveřmi, na kterých bych nalepen papír: DNES
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ. Jennifer cítila knedlík v krku, nadechla se a zaklepala. „Dále“
ozvalo se. Jennifer vešla.
Komentáře
Okomentovat