Když píšu tento článek, objevuje se ve mně pocit takového"dežaví" a zároveň i smutku, že jsem tuto hru dohrála. Jak jistě všichni víte, tak hra zaklínač je už od prvního dílu strašně dlouhá hra a člověk u ní stráví několik desítek hodin. A jak to tak bývá, tak si člověk na to zvykne, už to nebere jako hru, ale možná jako součást života. Přiznám se, že takový pocit jsem neměla u žádné hry.
Vždycky jsem se ve škole těšila, až přijdu domů a budu hrát. Těšila jsem se, jaký další úkol bude Geralt mít, kdo bude další boss nebo kdo bude jeho další přítelkyně na jednu noc! :D
Samozřejmě mě i jako ženu velmi bavila romance mezi Geraltem, Triss a Yennefer, kterou jsem se zájmem sledovala a snažila se být věrná jen jedné :D. Nakonec jsem si vybrala Yennefer, protože bylo vidět, že jí Geralt opravdu miluje a je to jeho láska na celý život. A kdo by tohle neocenil i v reálném životě že? :D Prostě mi to hrozně imponovalo. :D
No každopádně byl Geralt můj přítel asi tak celých 100 hodin, kdy jsme spolu zažívali dobrodružství a pomáhali lidem.
Po dohrání jsem měla pocit, že nevím co se svým životem dál, že už nemám proč žít :D :D to samozřejmě berte s nadsázkou, ale jistě to chápete :D. Někdy se citií opravdu smutně, když se bavím s kamarádkou a snažím se jí vysvětlit můj těžký stav, a chci, aby mě uklidnila. A ona odvětí: "a co je to zaklínač?". Cítím se potom opravdu frustrovaná. :D
No každopádně se těším až na tuhle hru zase zapomenu (což půjde asi těžko) a budu si jí moct zase zahrát znova :D
Máte to někdo taky tak? Prosím, ať nejsem sama...:D
Vždycky jsem se ve škole těšila, až přijdu domů a budu hrát. Těšila jsem se, jaký další úkol bude Geralt mít, kdo bude další boss nebo kdo bude jeho další přítelkyně na jednu noc! :D
No každopádně byl Geralt můj přítel asi tak celých 100 hodin, kdy jsme spolu zažívali dobrodružství a pomáhali lidem.
Po dohrání jsem měla pocit, že nevím co se svým životem dál, že už nemám proč žít :D :D to samozřejmě berte s nadsázkou, ale jistě to chápete :D. Někdy se citií opravdu smutně, když se bavím s kamarádkou a snažím se jí vysvětlit můj těžký stav, a chci, aby mě uklidnila. A ona odvětí: "a co je to zaklínač?". Cítím se potom opravdu frustrovaná. :D
No každopádně se těším až na tuhle hru zase zapomenu (což půjde asi těžko) a budu si jí moct zase zahrát znova :D
Máte to někdo taky tak? Prosím, ať nejsem sama...:D
Komentáře
Okomentovat